Odstupné při výpovědi

Podle zákoníku práce (zákona č. 262/2006 Sb., účinného od 1. ledna 2007) a jeho ustanovení § 52 může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověd z pracovního poměru z těchto důvodů:

- přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část
- stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
- ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část

Pokud-li tato situace nastane, má zaměstanec nárok na jednorázové finanční plnění – odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů nemožnosti konat dále dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nebo ohrožení nemocí z povolání, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.

Odstupné vyplácí zaměstnavatel po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se se zaměstnancem nedohodne na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

Nárok na odstupné nemají pracovníci, kteří vykonávali u zaměstnavatele, který je propouští, práce pouze ve vedlejším pracovním poměru.

Z odstupného se neodvádí sociální ani zdravotní pojištění.