Tento pojem je asi znám hlavně mezi ženami. Celulitida je charakteristická svým vzhledem, vyskytuje se asi u 90% žen. Celulitida vypadá jako důlečky v kůži nebo pomerančová kůra a objevuje se tam, kde se ukládá tuk. Většinou těmito partiemi jsou hýždě, stehna a boky. Celulitida je následkem hromadění tukové tkáně a stárnutí vaziva.
Celulitida se objevuje v době, kdy se tvoří a vylučují pohlavní hormony, které způsobují změnu podkožního vaziva. Riziko celulitidy spočívá především v změně hormonů v krvi, objevuje se tedy v okamžicích kdy tělo prožívá radikální změnu. Tímto obdobím může být puberta, těhotenství nebo menopauza. V dalších případech celulitida vzniká při nedostatečném pohybu, při nesprávném stravování a nedodržení dostatečného pitného režimu. Některé zdroje uvádí, že i pití kávy, kouření a alkohol a těsné oblečení vznik celulitidy jen podporují.
Nejlepší prevencí před vznikem tohoto estetického problému je udržovat si váhu v normálních mezích, zabránit rychlému přírůstku nebo úbytku váhy, omezit kávu, alkohol a kouření a místo toho si dopřát čerstvou zeleninu a ovoce. Velmi důležitá je také tělesná aktivita, kdy se krev rozproudí a zbavíte se tak snáze tuku v těle. Doporučené je též sprchování střídavě teplou a studenou vodou. Poslední záchranou pro některé mohou být speciální krémy určené proti celulitidě, které pokožku napnou. Důležité je krém dostatečně do pokožky vmasírovat a zachovat pravidelnost tohoto ošetřování.
Jednou z nejobávanějších bolestí je právě bolest zubů, která čas od času postihne snad každého. Tato velmi nepříjemná bolest se dostavuje náhle. Důvodů, proč zuby bolí, může být hned několik. Ve většině případů za to muže zubní kaz, či prořezávání nového zubu. Kaz je způsoben bakteriemi v ústech, které napadly složku zubu zvanou zubovinu. Sladká jídla, cukry a škroby dodávají bakteriím energii a tím urychlují šíření kazu.
Zubní kaz vzniká z několika důvodů. Prvním z nich může být špatná skladba jídelníčku, jedná se především o výše zmíněné položky, například cukry a škroby. Tyto složky potravy zůstávají na zubech. Dalším důvodem může být nedostatečná ústní hygiena, kdy v důsledku špatného nebo nedostatečného čištění vzniká na zubech plak, který živí bakterie. Bakterie porušují povrch zubu, tedy sklovinu a dochází k bolesti. Další příčinou proč zuby bolí, může být nechtěné skřípání a cvakání zuby při spánku, úraz, přítomnost zubního kamene a určitou roli hraje i dědičnost.
Pokud se chcete bolesti zubů vyhnout, velmi důležitá je prevence a pravidelná návštěva stomatologického oddělení. Většina lidí dělá chybu v tom, že se snaží návštěvu zubaře co nejvíce oddálit, nebo bolest zahnat nějakými tabletkami proti bolesti, tzv. analgetiky. Tento efekt je však jen dočasný a je jen otázkou času, kdy se míra bolesti ještě zhorší.
Jak na bolest zubů?
Abyste přežili do návštěvy zubaře, můžete vyzkoušet některou z následujících rad.
Pokud zub bolí tupou bolestí, ujistěte se, zda jen nemáte mezi zuby zaseklý kousek jídla. Pokud zub bolí dál, zkoušejte vyplachovat ústa teplou nebo studenou vodou, nebo roztokem vody, do které se přidá jedna čajová lžička soli. Stravovací návyky přizpůsobte bolesti, nejezte zbytečně tvrdá, horká nebo naopak příliš studená jídla. Vyhýbejte se sladkostem. Stará dobrá metoda na bolavé zuby je výplach úst svařenou hřebíčkovou vodou.
Autismus je vývojové duševní postižení dětí, které se projevuje stále se opakujícím se vzorcem chování a poruchami komunikačních schopností. Tato nemoc se projevuje většinou před třetím rokem dítěte a vyskytuje se asi čtyřnásobně více u chlapců než u děvčat. Příčina autismu je dodnes neznámá, příčiny se však přiřazují stále více dědičnosti, poškození mozku, infekčním onemocněním nebo nedostatečnému propojení mozkových center.
U některých dětí se dá terapií zlepšit komunikační schopnosti do takové míry, že jsou schopny zúčastňovat se vyučování v normální škole. Autistické děti mají velké problémy učit se běžnému každodennímu chování, mají problémy s vývojem řeči, nereagují správně na informace které přijmou, už od mala vypadají že jsou lhostejní ke svému okolí, dávají přednost samotě před společností a na projevy citů (např. objímání) nereagují vůbec.
Některé děti mají opožděnou řeč, jiné zůstanou němé a u některých se může objevit porucha, kdy postižený opakuje vše co slyší. Většina autistů nedokáže ovládat svoje chování, velmi často dochází ke slovním výbuchům. Takto nemocní lidé preferují každodenní rutinu a známé prostředí a na jakoukoli změnu reagují negativně, jsou agresivní. Autisté se nejraději domlouvají ani ne řečí, spíše posunky, malováním obrázků a posíláním vzkazů.
Autismus je nevyléčitelná nemoc, avšak terapie a pomoc rodiny napomáhá učit se novým věcem. Mnoho autistů tak žije šťastně a spokojeně. Většinou poznáme autistu podle typického kývavého pohybu celého těla, nebo jen rukou.
Autismus se diagnostikuje na základě projevů chování, kdy se nejprve udělá psychologické a psychiatrické vyšetření, které nám ukáže diagnózu, zda se jedná o autismus. V poslední fázi se zjišťuje postižení centrálního nervového systému.
Co se léčby týká, u testovaných jedinců bylo prokázáno zlepšení, kdy byli 40 hodin zavřeni v přetlakových komorách. Mnozí rodiče využívají hyperbarické terapie, son-rise programu a často se svými dětmi cvičí Vojtova metoda. Úspěšná je též pravidelná pedagogická péče. Cílem léčby bohužel není úplné uzdravení jedince, nýbrž zvýšení IQ a zlepšení samostatnosti.
Existují 3 základní typy autistických poruch:
Zarděnky patří k celkem lehkým infekčním onemocněním virového původu, projevují se vyrážkou na kůži. Toto onemocnění je typické spíše pro děti. Zarděnky přenáší virus, který patří do skupiny togavirů a přenáší se kapénkovou nákazou. Inkubační doba této nemoci je v průměru 17 dní. Rizikovou skupinou jsou převážně děti školního a předškolního věku, v rozmezí 4 – 10 let.
Vyrážka, která je typickým projevem, se objevuje nejprve na obličeji, odkud se šíří na celé tělo. Dalším příznakem je zduření mízních uzlin, zejména na šíji a za ušima. Onemocnění může mít různý průběh, třeba i průjmy a zimnice.
Toto onemocnění může být velmi nebezpečné pro těhotné ženy, které ještě neprodělaly toto onemocnění. Nejkritičtější jsou první tři měsíce těhotenství, kdy zarděnky mohou poškodit plod. Když se těhotná žena nakazí, zpravidla dítě po porodu mívá nižší váhu, nebo trpí vážnějšími poruchami jako je oční vada, poruchy srdce nebo hluchota.
Proti zarděnkám, spolu s dalšími podobnými nemocemi, se povinně očkují děti od 2 let. Poté, co člověk nemoc prodělá, zůstává mu doživotní imunita.
Jak již bylo zmíněno, charakteristické rysy zarděnek se mohou lišit případ od případu. U některých lidí se tato nemoc zpočátku vyvíjí jako normální obyčejné nachlazení. Tělesná teplota se pohybuje mezi 38 a 39 stupni Celsia, nakažený má rýmu a kašel, výjimečně se mohou objevit i bolesti hlavy. Nejspecifičtějším příznakem je červenorůžová vyrážka. V komplikovanějších případech této nemoci se může vyskytnout zánět spojivek, zánět mozkových blan, bolesti a záněty kloubů, poruchy krvetvorby a jiné. První příznaky se objevují do 20 dní od nakažení.
Jestliže průběh nemoci není nikterak komplikovaný, nechává se jí volný průběh, tělo se s nemoci nějak vypořádá samo. Samotná léčba spočívá pouze ve snižování horečky a v užívání běžných léků proti rýmě a kašli. Důležitý je příjem tekutin a vitamínů. Při komplikovaném průběhu nemoci je nutné obstarat hospitalizaci pacienta.
Kapavka patří mezi nejrozšířenější sexuálně přenosné nemoci na světě. Onemocnění má obvykle charakter hnisavého zánětu sliznic vylučovacích a pohlavních orgánů, konečníku, hltanu, nebo oční spojivky. Původcem onemocnění kapavkou je bakterie známá jako gonokok. Tato bakterie je málo odolná vůči vnějšímu prostředí, přenos se tedy děje ve většině případů intimním kontaktem. Těhotné ženy mohou přenést nemoc na dítě během porodu, což může zapříčinit slepotu u tohoto novorozeněte. Slepotě lze předejít nasazením očních léků.
První infikované místo bývá močová trubice a u žen výstelka děložního hrdla. Postupem času se může nemoc rozšířit do dělohy a vejcovodů a v konečné fázi způsobit pánevní zánětovou nemoc, která může způsobit neplodnost nebo mimoděložní těhotenství. Nakažený kapavkou má větší riziko, že se nakazí i virem HIV.
K rozeznání nemoci, zda se skutečně jedná o kapavku se používají tři způsoby:
Ženy nakažené touto nemocí mají vaginální výtok, mezimenstruakční krvácení, bolesti při pohlavním styku a obtíže při močení. Příznaky, které mohou vyznačovat zmiňovanou pánevní zánětovou nemoc, mohou zahrnovat dávení, horečku, křeče, bolest a mezimenstruační krvácení.
U mužů je nejčastějším projevem obtíž při močení, řezání, pálení, štípání a hustý hnisavý výtok. Bez léčby se může infekce rozšířit na nadvarle, varlata nebo prostatu. Následkem této nemoci může být samozřejmě i neplodnost.
U žen i mužů s kapavkou hltanu se nemoc projevuje podobně jako u angíny. V obou případech je nutné držet sexuální půst. Léčba tohoto onemocnění je stanovena zákonem a je tedy povinná. Kromě variant kapavky, které postihují pohlavní orgány je možné mít infekci, která postihuje oblast konečníku, třeba i následkem análního sexu. Mezi příznaky patří výtok z konečníku, svrběním a krvácením.
Základem léčby je používání antibiotik, lékaři většinou předepisují jejich kombinaci. Léčba většinou trvá sedm dní. Inkubační doba této nemoci se udává 2-14 dní.
Kapavka se přenáší nechráněným pohlavním stykem, proto se za nejúčinnější prevenci považuje sexuální abstinence. Další prevencí je omezení počtu sexuálních partnerů a ten, kdo nemá stálého sexuálního partnera by neměl váhat při rozmýšlení, zda použít kondom či ne.
Spalničky jsou velmi nakažlivé infekční onemocnění. K nákaze dochází kapénkovou nákazou nebo tělesným kontaktem s osobou, která je nakažená. Tuto nemoc způsobuje virus, který je přenositelný pouze mezi lidmi. Virus se množí na sliznici horních cest dýchacích, to je otázka několika dní. Poté se rozvinou příznaky podobné chřipce, dále je na řadě nepříjemná spalničková vyrážka. Děti, které trpí poruchami imunity nemusí zvládnout tuto nemoc a průběh je mnohem horší. Bakterie vstoupí do kůže, která začne hnisat. Tak může snadno dojít k otravě krve a následné smrti.
Toto infekční onemocnění postihuje hlavně děti ve věku 4 až 5 let. Spalničky samy o sobě nejsou příliš nebezpečné, větší problémy způsobují komplikace, které jsou s tímto onemocněním spojeny. Nejčastější komplikace jsou zápal plic, zánět mozku (encefalitida) a zánět středního ucha. Průběh nemoci je ovlivněn nedostatkem vitamínu A a podvýživou. Je nutno podotknout, že prodělání této nemoci zůstává člověku doživotní imunita. Z toho vyplývá, že tuto nemoc by měl prodělat každý jen jednou za život.
Mezi charakteristické projevy spalniček patří zánět spojivek, kašel, vyrážka. Při zánětu spojivek máte červené oči, které vás pálí a slzí. V ústech a na vnitřní straně tváří se tvoří charakteristické malé bílé pupínky. Dále se objevuje po celém těle vyrážka nebo menší skvrny, které postupem času tmavnou do červenohnědé barvy, nejdříve se však objevuje v oblasti za ušima.
První příznaky nemoci se objeví do deseti dnů ode dne nákazy, inkubační doba spalniček je 10-14 dní. Nakažený touto nemocí je již nositelem a potencionálním roznašečem nemoci asi týden před objevením první vyrážky.
Cílem léčby je hlavně úleva od nepříjemných příznaků spalniček. Léky, které se berou při spalničkách mají hlavní úkol a to podpořit imunitní systém. Když je průběh nemoci nekomplikovaný, nemocný může zůstat doma, avšak měl by dodržovat klid na lůžku. Nutné je kontrolovat teplotu, snižovat ji běžnými léky proti horečce a dodržovat pitný režim. V případě teploty okolo 40 stupňů Celsia musí neprodleně dojít k hospitalizaci nemocného.
Diagnóza spalniček se stanoví na základě lékařského vyšetření. V případě nejistoty nakažení právě touto nemocí se odebere krev a v laboratoři se zjišťuje výskyt protilátek.
Spalničkám lze předejít očkováním. Vakcína obsahuje oslabené viry spalniček, které tělo přijme a dokáže si vytvořit protilátky. Jestliže očkování nezabrání nákaze spalničkami, tak alespoň příznaky a průběh nemoci zmírní. Očkování je povinné, takže je zde minimální šance, že by se dítě nakazilo.
Kdysi bylo toto onemocnění i smrtelné, dnes se spalničky nepředstavují tak závažně, ale člověk by je ani tak neměl brát na lehkou váhu.
Astma je moderní nemoc, která postihuje dýchací cesty – hlavně průdušky. Lékaři zatím neumí tuto nemoc zcela vyléčit, ale umí potlačit její příznaky a projevy na minimum.
Lidé, kteří touto nemocí trpí, mají život ztížený oproti zdravým lidem o astmatické záchvaty, při kterých se průdušky a průdušinky zúží a dochází k dušnosti. Vznik astma je spojen se vznikem zánětu, který vznikne vlivem chybné reakce imunitního systému.
Za povšimnutí stojí nárůst takto nemocných lidí za poslední dobu, dle statistik je zřejmé, že každý jedenáctý člověk trpí touto nemocí. Výskyt se často přičítá hlavně dětem.
Příčina vzniku astma není jenom jedna, roli zde hraje hned více faktorů. Astma může vzniknout z obyčejné alergie, ze znečištěného a prašného prostředí ve kterém se pohybujeme, dokonce ani stres nemá zrovna pozitivní účinky na naše zdraví. Dále časté záněty dýchacích cest přispívají k rozvoji astmatu. Do skupiny astmatiků patří ve větší míře kuřáci, kouření údajně také podporuje vznik této nemoci. Roli hraje samozřejmě i v menší míře dědičnost.
Zvířecí srst a chlupy jsou hlavními spouštěči astmatu, hned za nimi se drží peří, plísně, prašné prostředí, chuťově výrazné potraviny, cigaretový kouř, silné parfémy, barvy, laky a v neposlední řadě chemikálie.
Primárními příznaky jsou dušnost (ztížený výdech a náročnost opětovného nádechu) a náhle se objevující kašel. Kašel je přes den suchý a dráždivý, ovšem v noci mění svoji podobu a ruší klidný spánek člověka. Při dýchání mohou být slyšet nejrůznější netypické zvuky, včetně pískání, způsobené náhlým otokem sliznice. Dalšími příznaky je lapání po dechu, tlak na prsou a sevření hrudníku.
Léčba astma není rozhodně krátkodobá záležitost, tuto nemoc nelze vyléčit úplně, ale jak již bylo zmíněno, lze alespoň do slušné míry potlačit příznaky a průběh.
Důležitá je samozřejmě pravidelná návštěva odborného lékaře, který nám přesně na míru dle našich potíží předepíše léky. Tyto speciální léky se obecně nazývají antihistamika. Cíl léčby není úplné vyléčení člověka, ale ovládnutí této nemoci, jakési udržení na uzdě.
Takto nemocný člověk by měl co nejvíce vysávat, utírat prach, měnit si ložní prádlo mnohem častěji než zdravý člověk, neměl by kouřit a měl by provozovat sporty, které přispívají ke zlepšení stavu – plavání, jízda na kole, běh. Vhodný je pobyt u moře.
Salmonelóza je průjmové onemocnění způsobené bakterií rodu Salmonela. Druhů těchto bakterií je asi 2200, některé se přenáší mezi lidmi, jiné zase mezi zvířaty a v nejhorším a nejčastějším případě je to bakterie, která se šíří jak mezi lidmi tak mezi zvířaty. Tuto bakterii tvoří jen jediná buňka. Díky nechtěné přítomnosti mikroorganismů v lidské potravě dochází k různým onemocněním bakteriálního původu. Jedním z nich je právě salmonelóza, kterou se nakazí nejvíce lidí v teplých letních měsících.
Nositelem i zdrojem šíření může být jak člověk, tak zvíře. Bakteriím salmonely se nejlépe daří při pokojové teplotě, kdy se rozmnožují a během půl hodiny jejich počet vzroste až na dvojnásobek. Tyto mikroorganismy se nejčastěji vyskytují v masu, vejcích a mléce. Bakterie přežívají v docela velkém teplotním rozmezí, asi mezi 5 a 60 stupni Celsia, a proto je nutné dbát na dostatečnou dobu smažení, ohřívání, pečení a vaření těchto potravin, protože krátkodobé přejití vyššími teplotami bakterie nezahubí.
Z masa je největším zdrojem nákazy drůbež, proto je nutné při přípravě pokrmu z tohoto masa pamatovat na to, že maso musí být vystavené vyšším teplotám, než kterým jsou bakterie schopné odolávat, tj. cca 75 stupňů. To jistě nepotěší milovníky steaků, které jsou polosyrové, protože je zde vyšší riziko nakažení salmonelou. Co se vajíček týká, nejvíce nákaz vzniká z volských ok, majonéz, tiramisu a omáček, kdy se potravina vůbec, nebo minimálně tepelně opracovává. Bohužel i vnější skořápky jsou náchylné k uchování bakterií, proto pozor na vše, co s tímto povrchem přišlo do styku.
Člověk sám o sobě se nakazí přes zažívací trakt. To znamená že člověk nakazí člověka při nedostatečné hygieně při používání WC a odchodu z něj (nedostatečné nebo žádné mytí rukou) a následné konzumaci jídla. Navíc je zde riziko nákazy nejen salmonelou, ale i jinými infekčními nemocemi. Bakterie se ze zažívacího systému dostávají do krve, odkud se dále mohou usadit kdekoli. Nákaza hrozí nejvíce malým dětem, starým lidem a lidem s oslabenou imunitou a jsou pro ně nebezpečnější, protože se hůře vyrovnávají se ztrátou tekutin a může dojít k dehydrataci organismu.
- vyhýbat se mraženým potravinám, které jsou obalené velkou vrstvou ledu
- raději se vyhýbat některým podezřele vypadajícím lahůdkám, typu tlačenka, jitrnice, točený salám, sekaná a uzené maso
- dobře tepelně opracovávat maso a vejce, rozhodně nic nejíst syrové
- nepřekračovat datum doporučené spotřeby
- častěji měnit mycí houbičky na nádobí, kde se bakterie schovávají samozřejmě také
Inkubační doba u salmonelózy je 48 hodin a méně a po té se dostaví typické projevy, jako je horečka, nevolnost a zvracení, bolesti břicha, průjem.
Pokud nemoc nemá komplikovanou formu, léčba probíhá doma, zvýšeným podáváním tekutin a dietou. Jako doplněk stravy jsou vhodné střevní adsorbenty.