Archiv pro rubriku: Rady a návody

Kolik váží kávová lžička a polévková lžíce

Kávová lžička rovná může obsahovat:

  • 4 g mouky
  • 3 g krupice
  • 3 g cukru moučky
  • 6 g cukru krupice
  • 8 g soli
  • 9 g máku
  • 5 g sádla, tuku nebo másla
  • 5 g oleje
  • 4 g vody
  • 5 g mléka
  • 18 g medu
  • 3 g mleté kávy

Kávová lžička vrchovatá může obsahovat:

  • 7 g hrubé mouky
  • 8 g hladké mouky
  • 7 g krupice
  • 10 g cukru krupice
  • 8 g cukru moučky
  • 9 g soli
  • 15 g sádla nebo másla

Celý příspěvek

Jak a čím vyčistit vanu

Pokud chcete na vaší starší vaně vykouzlit zářivě bílou barvu, pak zkuste pár našich rad.

  • Cif tekutý písek umí v kombinaci s houbičkou na nádobí hotové divy. Zle si nestojí ani Bref na vodní kámen, který navíc příjemně voní a desinfikuje.
  • Jde to také i bez chemie a to použitím obyčejného octu. Ocet by měl být nejlépe vlažný. Pokud je to na vaši vanu malá síla, přimíchejte trochu sody. Směs pak nechte působit a opatrně spláchněte vodou. Výsledek zaručen.
  • jedlá soda je také účinná dohromady s peroxidem vodíku. Smíchejte 1 díl sody a 1 díl peroxidu, naneste na skvrnu a nechte působit 40 minut. Poté otřete měkkým hadrem a pořádně vypláchněte teplou vodou. Je-li znečištěná celá vana, udělejte si roztok do rozprašovače a naneste jej na celou plochu vany.

Jak vyčistit vodní kámen a usazeniny ze záchoda

Nevíte jak vyčistit usazeniny a vodní kámen ze záchoda, pak zkuste pár našich rad.

  • Nasypte asi půl sáčku soli do záchodu a nechte asi půl hodiny působit. Nečistoty a vodní kámen na dně se rozpustí. Následně vydrhněte štětkou.
  • Stejný účinek má ocet nebo coca-cola nalitá do záchodu. Nejdříve je ale nutné vybrat vodu aby nezředěná coca-cola dobře zapůsobila.
  • Hodně lidí doporučuje koupit Domestos 24h, který by měl působit minimálně 12 hodin.
  • Můžete zkusit převařit asi 1 litr octa, vroucí to nalít do záchodu a zasypat sáčkem jedlé sody. Pozor začne to šíleně šumět, ale po chvilce to přestane.
  • Účinná je také kyselina solná, která je běžně k dostání v drogerii (třeba v Tetě). Nalijte ji do záchodu, nechte nějakou dobu působit, pak vydrhněte štětkou. Opatrně – pozor hlavně na oči.

Zavařování jahod – jak na to?

Jak zavařovat jahody?

Jahody patří k nejoblíbenějšímu letnímu ovoci vůbec. Jsou bohatým zdrojem vitamínu A, B, E a především C a také minerálních látek. Jahody mají pozitivní účinky na tvorbu testosteronu a díky vysokému obsahu antioxidantů podporují krevní oběh, metabolismus, vylučování, snižují nachlazení a pomáhají při chorobách srdce. Charakteristický tvar a barva jahod doslova vybízejí k jejich konzumaci. Lahodná a svěží chuť jahod je pak příjemným zpestřením běžného dne. Chcete mít jahody neustále po ruce? Pusťte se do zavařování a výroby džemů, které vám umožní se potěšit jahodami také

Zavařování jahod je praktické a přitom velice snadné. Svou spižírnu můžete zaplnit skvělými kompoty. Jedním z nich je kompot bez nálevu. Kilo jahod zasypete 300 gramy cukru a necháte odpočinout do druhého dne, kdy ovoce pustí šťávu. Jahody společně se šťávou přivedete k varu a necháte vařit zhruba 2 minuty. Vychladlou směsí naplníte čisté sklenice a necháte sterilizovat 15 minut při 85 ºC. Není nic jednoduššího!

Další možností je výroba kompotu z 2 kg jahod, 70 dkg cukru a šťávy z citrónu. Nepřezrálé očištěné plody s ukroucenými stopkami vrstvíte do nádoby, kterou zasypete cukrem a necháte přes noc uležet. Druhý den slijete šťávu a přivedete k varu. Šťávu je potřeba po uvaření odpěnit a přidat šťávu z citrónu. Naplněné sklenice jahodami a šťávou sterilizujte 15 minut při 80 ºC.

Přesazování kaktusů – jak na to?

Přesadit kaktus je možno při dodržování určitých zásad kdykoli. Nejlepší zkušenosti však jsou s jarním přesazováním. Některé druhy se přesazují častěji, jiné jen jednou za mnoho let. Závisí to na velikosti rostliny, druhu substrátu a velikosti a druhu květináče. Při výběru květináčů je potřeba řídit se hlavně charakterem kořenové soustavy kaktusů. Nový květináč by měl být jen o málo větší než předcházející. Jestliže má rostlina dobře vyvinutý řepovitý kořen, sází se do hluboké a úzké nádoby – na rozdíl od kaktusů s jemnými a dlouhými rozvětvenými kořeny. Těm většinou vyhovuje mělká a široká miska. Květináče mohou být hliněné nebo z umělé hmoty. Hliněné květináče jsou porézní a jestliže jsou volně postavené ve skleníku, substrát v nich rychle přesychá. Jsou vhodné k zapuštění do země, rašeliny, písku nebo jiného substrátu, který je na dně pařeniště. Ve sklenících nebo bytových prostorách se používají květináče z umělých hmot. V letních měsících udrží vlhkost kolem kořenů i několik dní, to rostlinám umožní načerpat dostatek vody. Někdy se rostliny sází do plechových misek nebo krabic z umělých hmot. Tento způsob se volí nejčastěji u malých rostlin nebo semenáčků.

Kaktusy určené k přesazování necháme nejdříve dobře proschnout, pak je opatrně vyndáme z květináče. Je třeba prohlédnout kořenový systém a příliš dlouhé nebo poškozené kořeny ořezat. Řezné rány zasychají několik dní a teprve potom se rostliny sází do čerstvého substrátu. Přesazené kaktusy vyžadují částečně zastíněné místo. Po přesazení nikdy nesmí dostat vodu, protože jsou to suchomilné rostliny. V suchém substrátu vytvoří kaktusy tzv. čekací kořeny. Ty začnou po zalití rychle růst a v krátké době doplní v rostlinách zásoby vody. První zálivka po přesazení přijde nejdříve po 14 dnech. Jestliže je chladné počasí, musí se čekat i déle. V případě, že pěstitel nestihl přesadit rostliny v jarním období, je možno to udělat i v létě nebo na podzim. Staré, větší exempláře se dají přesazovat i v zimním období. Ať se přesazuje kdykoli, vždy by měl být substrát suchý. Mokré kořeny se snadno poškodí a četné rány se stávají vstupní branou pro infekci.

Hlavním problémem při přesazování kaktusů není volba správného květináče, ale výběr vhodného substrátu. V zásadě jsou dvě možnosti. Klasické je pěstování v půdním substrátu, často se však používá i minerální substrát. Oba způsoby mají své klady a zápory. Rozhodně by však měly být všechny rostliny zasazené jen do jednoho z obou typů substrátu a zvolený substrát by se neměl měnit. Systém zavlažování je u obou částečně odlišný a návyky, které se získají u jednoho, se budou těžko měnit při náhlé volbě druhého způsobu.

Většina pěstitelů dává přednost půdnímu substrátu. Je to vždy směs složená z více složek. Musí obsahovat základní živiny ve formě solí, které jsou nezbytné pro zdravý růst kaktusů. Důležitá je i reakce půdy ( pH ). Neměla by být ani příliš kyselá ani alkalická, i když v tomto směru mají různé rody odlišné nároky. Kromě vzpomenutých chemických vlastností musí mít půdní směs i vhodné vlastnosti fyzikální. Ty výrazně ovlivňují jednotlivé složky směsi. Půda pro kaktusy musí být především dostatečně propustná a vzdušná. K její přípravě se používá více osvědčených komponentů. Jejich poměr závisí jak na zkušenosti každého pěstitele, tak i na druhu kaktusů, určených k přesazování. Každý zkušený kaktusář má svůj recept, o němž je přesvědčený, že jeho rostlinám nejlépe vyhovuje. Proto je těžké napsat přesný postup na přípravu půdní směsi. Při přípravě směsi je potřeba brát v úvahu i původ, velikost a stavbu těla pěstovaných rostlin. Všeobecně je možné říci, že kaktusy se silnějším řepovitým kořenem vyžadují spíše těžší, jílovitou půdu s menším obsahem minerálních složek. Naopak kaktusy s dlouhými a jemnými kořeny potřebují lehkou, propustnou půdu s vyšším obsahem humusu. Malé rostliny, případně odrostlé semenáčky, se sázejí zásadně do půdy s jemnou strukturou. Větším rostlinám nepřekážejí případné větší hrudky v půdě. Základní složkou půdní směsi je listovka. Je to lehká, vzdušná půda s vysokým obsahem humusu, vznikajícího tlením listí. Staří zkušení kaktusáři tvrdí, že nejlepší bývá v bukových lesích. Je možno použít i hrabanku z jehličnatých lesů. Část směsi může tvořit i ornice nebo běžná půda z trávníku, která však nikdy nesmí být brána z blízkosti silnice. Pravidelnou složkou směsi bývá rašelina. Je chudá na živiny, ale má velmi dobré fyzikální vlastnosti. Půdu zlehčuje a provzdušňuje. Kvalita rašeliny se výrazně mění v závislosti na oblasti, kde se těží. Nejlepší je tmavá, dobře rozložená, zemitá. Někteří pěstitelé přidávají do směsi kompost, případně zetlelý kravský hnůj. Podporují sice rychlejší růst většiny kaktusů, ale bývá to často na úkor přirozeného vzhledu rostlin. Rychle rostoucí kaktusy nemají nikdy tak pěkné trny, na jaké jsme zvyklí u jedinců z přírody. Při neopatrném zalévání může být kompost nebo zetlelý hnůj příčinou hniloby kořenů.

Mimořádně důležitou složkou půdních směsí jsou minerální substráty. Přidávají se na zlepšení propustnosti a struktury směsi. Napodobují se tím podmínky v přírodě. Většina kaktusů roste v suchých polopouštních oblastech s písčitou půdou s podílem štěrku. Do půdní směsi se přidává hrubý říční písek, antuka nebo perlit. Podíl minerální složky je různý, někdy bývá až 50 procent. Nejčastěji se kombinují základní složky – listovka, rašelina a písek – v třetinových poměrech. Tato univerzální kombinace vyhovuje v evropských podmínkách většině kaktusů. Specialisté mění podíl jednotlivých složek podle druhu rostlin. Trochu odlišné nároky než severoamerické kaktusy mají některé jihoamerické druhy, stejně jako kaktusy s listy, případně epifyty. Po přesazení poskytuje půda zpočátku dostatek živin. Časem se však některé vyčerpají a musí se rostlinám dodávat prostřednictvím vhodných hnojiv. Složení půdy se postupně mění i v souvislosti s vodou. Ne vždy je k dispozici měkká dešťová voda. Používáním jen tvrdé vody dochází k postupnému usazování vysrážených solí v půdě, ty zhoršují její fyzikální a chemické vlastnosti. Jakmile koncentrace solí dosáhne neúnosné míry, rostliny se musí znovu přesadit, i když to jejich velikost nevyžaduje.

Druhým způsobem pěstování je sázení rostlin do čistě minerálního substrátu s dodáváním výživných látek hydroponní cestou. Většinou si tento způsob vyberou ti, kdo nemají možnost sehnat kvalitní zeminu do půdních směsí. Často jsou to kaktusáři ve větších městech. Hydroponní způsob pěstování se dobře osvědčil u mnohých pokojových rostlin. Kořeny kaktusů není vhodné ponořit přímo do vodního roztoku, na jejich upevnění se používá inertní minerální substrát. Neobsahuje žádné živiny, proto jsou rostliny odkázány na jejich přísun z výživných roztoků umělých hnojiv. Používání hnojiv je tedy úplně jiné než při pěstování v půdním substrátu. Návod na hydroponní pěstování je připojený ke každému průmyslově vyráběnému hnojivu. První zálivku na jaře je dobré udělat čistou vodou, v dalších zálivkách se zvyšuje podíl hnojiva – až k doporučené koncentraci v období maximálního růstu. Jako minerální substrát pro hydroponické pěstování se osvědčily různé materiály, které nejsou ve vodě rozpustné a ani nemění pH či chemické složení živného roztoku. Nejčastěji se používá antuka, říční křemičitý písek, perlit nebo některé materiály k tomu účelu komerčně vyráběné.

Údržba kožených sedaček – rady a tipy

Jak na údržbu kožené sedačky? Kožené sedačky tvoří dominantní prvky interiéru. Obývací pokoje s koženou sedačkou se chlubí elegantním a okouzlujícím designem, který dokáže oslovit široké okolí. Není proto divu, že stále patří k velice oblíbeným typům sedaček, přestože jejich užívání přináší větší a důkladnější péči. Pokud se i vy rozhodujete pro koupi kožené sedačky nebo ji doma máte a údržba se hlásí o slovo, podívejte se na pár tipů, které jsme pro vás přichystali.

Kůže jako citlivý materiál

Pokud jste se rozhodli zakoupit si koženou sedačku, důkladně si promyslete, kam ji umístíte. Kůže je citlivý materiál, který může své vlastnosti i podobu ztratit vlivem mnoha faktorů. Sedačce rozhodně neprospívá přímé sluneční záření a teplo z blízkého radiátoru, proto neumisťujte sedačku k přímému zdroji tepla ve vzdálenosti menší než 30 cm. Další důležitou věcí, na kterou je potřeba dbát již při samotné údržbě sedačky, jsou čisticí prostředky, které užíváte. Vždy používejte pouze garantované prostředky na kůži a textil a zapomeňte na běžné čisticí prostředky, které by mohly nadělat pořádnou paseku.

Jak často?

Kožené sedačky je vhodné každý týden zbavit prachu např. vyluxováním a otřít vlhčeným ubrouskem určeným k údržbě kožených sedaček nebo suchým flanelem. Minimálně každých šest měsíců je potřeba celou sedačku důkladně očistit přípravky, které jsou určené na kůži. Věnujte zvýšenou pozornost místům, které jsou využívané nejvíce. U sedáků a opěrek se doporučuje provádět údržbu každé čtyři měsíce. Po dokončení čištění je nutné ošetření speciálními emulzemi, přírodními lanoliny nebo vosky zajišťujícími regeneraci a impregnaci kůže. Pravidelná údržba udrží kožené sedačky v elegantní podobě zářící novotou. S dostatečnou péčí se vyvarujete vzniku nevzhledných skvrn a potlačíte viditelné projevy opotřebení.

Jak se zbavit zápachu z bot?

Zápach z bot je velice nepříjemná záležitost, která vás může dostat do trapných situací. Existují však účinné rady a tipy, které vám se zápachem pomůžou bojovat a také se ho zbavit. Vy už se tak nemusíte stresovat tím, že se po dlouhém dni stráveném v botách máte zout u lékaře nebo na návštěvě. Přestaňte se bát zouvání!

Dejte stop nepříjemným pachům!

Zápach linoucí se z bot a pomalu postupující společně s vámi skrz celým domovem, se stane brzy minulostí! Známá věta „prevence je základ“ platí i v tomto případě. Při koupi dbejte na výběr prodyšné obuvi a kvalitních materiálů. Pokud se vám zpotí nohy nebo se vám do obuvi dostane voda, nezapomeňte boty dobře vysušit. Chození v mokrých botách nastartuje velice intenzivní a otravný zápach a může mít za následek i tvorbu plísní, které samy o sobě mohou nejen svědit a pálit, ale také doslova smrdět!

Pokud je to možné, je dobré boty jednou za čas vyprat a také je střídat. Ponožky a silonky by měly mít savou vrstvu a antibakteriální úpravu, která nohy udrží pěkně voňavé. Důležitou roli hraje rovněž hygiena. Pravidelnou péči o nohy rozhodně nepodceňujte, protože i ta vám pomůže v boji se zápachem z bot. Když už se zápach objeví, jednejte co nejrychleji. Na trhu je řada speciálních sprejů, které by měly účinně zápach pohlcovat a eliminovat jeho tvorbu. Ne vždycky to je ale pravda.

V případě, že vás zklamala chemie, můžete vyzkoušet pár babských rad. Pomoci může nasypání jedlé soli do boty, kterou necháte přes noc působit. Využít můžete rovněž kočičí stelivo, které má za úkol hlavně pohlcovat zápach s kočičích výměšků. Zápach může vymizet i pomocí libečku, který do bot umístíte a necháte působit nebo pomocí roztoku vody, octa a citrónové šťávy, který do bot rozprášíte a necháte je pořádně vyschnout. Citrón můžete také nakrájet na plátky a vložit jej na noc do bot. Za zkoušku stojí i nákup ponožek s obsahem stříbra, které pachy výrazně eliminuje. Vyzkoušejte jednoduché tipy, které vás zbaví zápachu i trapných situací.

Jak čistit žaluzie?

Nevíte si rady jak čistit žaluzie? Pak zkuste věnovat trošku času přečtení následujího článku.

Žaluzie jsou pro většinu z nás nedílnou součástí oken. Okno můžete kdykoliv zatáhnout a ochránit se tak před nežádoucími slunečními paprsky nebo nenechavými pohledy sousedů do oken. Žaluzie jsou mnohdy neocenitelnými okenními prvky, ale také proklínaným zařízením, zejména jedná–li se o úklid. Péče o žaluzie je nevyhnutelná, ale rozhodně není otázkou pěti minut. Jak si tedy co nejlépe poradit, aby úklid netrval celý den, a vy jste se zbavili prachu?

Pečlivost na prvním místě

Setření prachu z žaluzií je potřeba provádět velice pečlivě, zejména máte–li doma alergika nebo astmatika. Prvním možným způsobem je čištění žaluzií navlhčeným hadrem do roztoku saponátů nebo speciálních čisticích prostředků lamelu po lamele a to z obou stran. Špínu sice dokonale odstraníte, ale s takovým způsobem čištění si vyhraďte celý den. Lamely můžete také sklopit a vytvořit tak jedno litější plochu. Vlhkým hadrem setřete poměrně rychle prach usazený na této ploše. V místě, kde se lamely překrývají, prach zůstane nesetřen, proto je žaluzie nutné dočistit ještě z opačné strany.

Žaluzie můžete opečovávat také pomocí vysavače. Násadou, která je určena na nábytek, žaluzie pohodlně vyluxujete. K čištění žaluzií si můžete rovněž pořídit speciální kartáče nebo rukavice, které lze také nahradit ponožkou nebo rukavicí. Jejich výhoda spočívá ve velkém zrychlení procesu čištění, protože můžete utírat na sucho nebo na mokro několik lamel najednou a to velice účinně. Příjemně vás překvapí také cena těchto kartáčů, která se pohybuje okolo 100 Kč.

Žaluzie se nesnažte z okna sundat a umýt je ve sprše. Nejen, že hrozí, že žaluzie poničíte, ale navíc je ani pořádně neumyjete. Na mastnoty a další nečistoty teplý proud vody prostě nestačí. Vrhněte se na čištění žaluzií chytrým způsobem, který vám ušetří námahu i drahocenný čas.