Archiv pro štítek: návod

Co je to priessnitzův obklad a jak se dělá

Priessnitzův obklad je studený zapařovací obklad, který se přikládá lokálně na povrch těla s cílem dosáhnout lokálního prokrvení. Používá se při angíně, laryngitidě, horečce (nad 38 stupňů Celsia), na hrudník při suchém dráždivém kašli, na klouby při revmatických obtížích, k relaxaci kosterního svalstva a při dalších příležitostech.

Jak udělat Priessnitzův obklad?

NNedjříve se na kůži přiloží látka namočená ve studené vodě. Správný zábal se namáčí ve studené vodě. Tento chlad by měl vyvolat žádanou reakci. Je důležité teplotu vody přizpůsobit stavu pacienta, obzvláště pokud je nemocný velmi oslabený nebo vyhublý, pak nemusí mít dostatek energie k zahřátí, u dětí můžeme volit teplotu cca 22 °C.

Je vhodné nejdříve mokrou látku vyždímat. Je totiž pro tělo daleko snazší zahřát látku s menším obsahem vody než látku, ze které kape voda. Pro to, aby studený zábal byl úspěšný, je potřeba dostatečné prohřátí pacienta. Pokud tělo nemocného toto nezvládne samo, je zapotřebí mu pomoci (teplá koupel, ohřívací láhev, suchým třením). Tato látka by na tělo měla dobře přilnout (nikde by nemělo docházet ke vzniku vzduchových bublinek).

Přiložený chladný vyždímaný obklad se překryje plastovou fólií „igelitem“ a vše se obalí suchou látkou. Vše se obalí suchou látkou. Pod obkladem nejprve dojde k hypotermii, teplota se sníží. Toto trvá přibližně dvě až tři minuty a dochází k vasokonstrikci cév. Poté se teplota stabilizuje a vasokonstrikce (zúžení cév) se mění na vasodilataci (rozšíření cév). Tato fáze by měla trvat přibližně 30 až 40 minut. Nakonec dochází ke zvýšení teploty a na místě dochází k přehřátí. Dochází k lokální vasodilataci. Tato poslední fáze by měla trvat 60 až 80 minut. Obklad by se měl sundat po dvou, nejdéle třech hodinách. Pokud by se měl používat opakovaně, je třeba dodržet přestávku zhruba tří až čtyř hodin.

Přesazování kaktusů – jak na to?

Přesadit kaktus je možno při dodržování určitých zásad kdykoli. Nejlepší zkušenosti však jsou s jarním přesazováním. Některé druhy se přesazují častěji, jiné jen jednou za mnoho let. Závisí to na velikosti rostliny, druhu substrátu a velikosti a druhu květináče. Při výběru květináčů je potřeba řídit se hlavně charakterem kořenové soustavy kaktusů. Nový květináč by měl být jen o málo větší než předcházející. Jestliže má rostlina dobře vyvinutý řepovitý kořen, sází se do hluboké a úzké nádoby – na rozdíl od kaktusů s jemnými a dlouhými rozvětvenými kořeny. Těm většinou vyhovuje mělká a široká miska. Květináče mohou být hliněné nebo z umělé hmoty. Hliněné květináče jsou porézní a jestliže jsou volně postavené ve skleníku, substrát v nich rychle přesychá. Jsou vhodné k zapuštění do země, rašeliny, písku nebo jiného substrátu, který je na dně pařeniště. Ve sklenících nebo bytových prostorách se používají květináče z umělých hmot. V letních měsících udrží vlhkost kolem kořenů i několik dní, to rostlinám umožní načerpat dostatek vody. Někdy se rostliny sází do plechových misek nebo krabic z umělých hmot. Tento způsob se volí nejčastěji u malých rostlin nebo semenáčků.

Kaktusy určené k přesazování necháme nejdříve dobře proschnout, pak je opatrně vyndáme z květináče. Je třeba prohlédnout kořenový systém a příliš dlouhé nebo poškozené kořeny ořezat. Řezné rány zasychají několik dní a teprve potom se rostliny sází do čerstvého substrátu. Přesazené kaktusy vyžadují částečně zastíněné místo. Po přesazení nikdy nesmí dostat vodu, protože jsou to suchomilné rostliny. V suchém substrátu vytvoří kaktusy tzv. čekací kořeny. Ty začnou po zalití rychle růst a v krátké době doplní v rostlinách zásoby vody. První zálivka po přesazení přijde nejdříve po 14 dnech. Jestliže je chladné počasí, musí se čekat i déle. V případě, že pěstitel nestihl přesadit rostliny v jarním období, je možno to udělat i v létě nebo na podzim. Staré, větší exempláře se dají přesazovat i v zimním období. Ať se přesazuje kdykoli, vždy by měl být substrát suchý. Mokré kořeny se snadno poškodí a četné rány se stávají vstupní branou pro infekci.

Hlavním problémem při přesazování kaktusů není volba správného květináče, ale výběr vhodného substrátu. V zásadě jsou dvě možnosti. Klasické je pěstování v půdním substrátu, často se však používá i minerální substrát. Oba způsoby mají své klady a zápory. Rozhodně by však měly být všechny rostliny zasazené jen do jednoho z obou typů substrátu a zvolený substrát by se neměl měnit. Systém zavlažování je u obou částečně odlišný a návyky, které se získají u jednoho, se budou těžko měnit při náhlé volbě druhého způsobu.

Většina pěstitelů dává přednost půdnímu substrátu. Je to vždy směs složená z více složek. Musí obsahovat základní živiny ve formě solí, které jsou nezbytné pro zdravý růst kaktusů. Důležitá je i reakce půdy ( pH ). Neměla by být ani příliš kyselá ani alkalická, i když v tomto směru mají různé rody odlišné nároky. Kromě vzpomenutých chemických vlastností musí mít půdní směs i vhodné vlastnosti fyzikální. Ty výrazně ovlivňují jednotlivé složky směsi. Půda pro kaktusy musí být především dostatečně propustná a vzdušná. K její přípravě se používá více osvědčených komponentů. Jejich poměr závisí jak na zkušenosti každého pěstitele, tak i na druhu kaktusů, určených k přesazování. Každý zkušený kaktusář má svůj recept, o němž je přesvědčený, že jeho rostlinám nejlépe vyhovuje. Proto je těžké napsat přesný postup na přípravu půdní směsi. Při přípravě směsi je potřeba brát v úvahu i původ, velikost a stavbu těla pěstovaných rostlin. Všeobecně je možné říci, že kaktusy se silnějším řepovitým kořenem vyžadují spíše těžší, jílovitou půdu s menším obsahem minerálních složek. Naopak kaktusy s dlouhými a jemnými kořeny potřebují lehkou, propustnou půdu s vyšším obsahem humusu. Malé rostliny, případně odrostlé semenáčky, se sázejí zásadně do půdy s jemnou strukturou. Větším rostlinám nepřekážejí případné větší hrudky v půdě. Základní složkou půdní směsi je listovka. Je to lehká, vzdušná půda s vysokým obsahem humusu, vznikajícího tlením listí. Staří zkušení kaktusáři tvrdí, že nejlepší bývá v bukových lesích. Je možno použít i hrabanku z jehličnatých lesů. Část směsi může tvořit i ornice nebo běžná půda z trávníku, která však nikdy nesmí být brána z blízkosti silnice. Pravidelnou složkou směsi bývá rašelina. Je chudá na živiny, ale má velmi dobré fyzikální vlastnosti. Půdu zlehčuje a provzdušňuje. Kvalita rašeliny se výrazně mění v závislosti na oblasti, kde se těží. Nejlepší je tmavá, dobře rozložená, zemitá. Někteří pěstitelé přidávají do směsi kompost, případně zetlelý kravský hnůj. Podporují sice rychlejší růst většiny kaktusů, ale bývá to často na úkor přirozeného vzhledu rostlin. Rychle rostoucí kaktusy nemají nikdy tak pěkné trny, na jaké jsme zvyklí u jedinců z přírody. Při neopatrném zalévání může být kompost nebo zetlelý hnůj příčinou hniloby kořenů.

Mimořádně důležitou složkou půdních směsí jsou minerální substráty. Přidávají se na zlepšení propustnosti a struktury směsi. Napodobují se tím podmínky v přírodě. Většina kaktusů roste v suchých polopouštních oblastech s písčitou půdou s podílem štěrku. Do půdní směsi se přidává hrubý říční písek, antuka nebo perlit. Podíl minerální složky je různý, někdy bývá až 50 procent. Nejčastěji se kombinují základní složky – listovka, rašelina a písek – v třetinových poměrech. Tato univerzální kombinace vyhovuje v evropských podmínkách většině kaktusů. Specialisté mění podíl jednotlivých složek podle druhu rostlin. Trochu odlišné nároky než severoamerické kaktusy mají některé jihoamerické druhy, stejně jako kaktusy s listy, případně epifyty. Po přesazení poskytuje půda zpočátku dostatek živin. Časem se však některé vyčerpají a musí se rostlinám dodávat prostřednictvím vhodných hnojiv. Složení půdy se postupně mění i v souvislosti s vodou. Ne vždy je k dispozici měkká dešťová voda. Používáním jen tvrdé vody dochází k postupnému usazování vysrážených solí v půdě, ty zhoršují její fyzikální a chemické vlastnosti. Jakmile koncentrace solí dosáhne neúnosné míry, rostliny se musí znovu přesadit, i když to jejich velikost nevyžaduje.

Druhým způsobem pěstování je sázení rostlin do čistě minerálního substrátu s dodáváním výživných látek hydroponní cestou. Většinou si tento způsob vyberou ti, kdo nemají možnost sehnat kvalitní zeminu do půdních směsí. Často jsou to kaktusáři ve větších městech. Hydroponní způsob pěstování se dobře osvědčil u mnohých pokojových rostlin. Kořeny kaktusů není vhodné ponořit přímo do vodního roztoku, na jejich upevnění se používá inertní minerální substrát. Neobsahuje žádné živiny, proto jsou rostliny odkázány na jejich přísun z výživných roztoků umělých hnojiv. Používání hnojiv je tedy úplně jiné než při pěstování v půdním substrátu. Návod na hydroponní pěstování je připojený ke každému průmyslově vyráběnému hnojivu. První zálivku na jaře je dobré udělat čistou vodou, v dalších zálivkách se zvyšuje podíl hnojiva – až k doporučené koncentraci v období maximálního růstu. Jako minerální substrát pro hydroponické pěstování se osvědčily různé materiály, které nejsou ve vodě rozpustné a ani nemění pH či chemické složení živného roztoku. Nejčastěji se používá antuka, říční křemičitý písek, perlit nebo některé materiály k tomu účelu komerčně vyráběné.

Jak zazimovat muškáty?

Muškáty jsou nádherné květiny, které ozdobí balkóny, altány a okenní parapety. Když kvetou, vypadají famózně a léto se zdá být ještě veselejší a voňavější. Pokud si tyto květiny budete chtít zachovat i do příštího roku, musíte je správně zazimovat. Podívejte se na pár kroků, ze kterých se zazimování muškátů skládá, a připravte je na další bohatě kvetoucí rok.

Pozor na mrazy!

Zazimování muškátů moc dlouho neodkládejte. Delší vystavení muškátů mrazům znamená pro tuto květinu rychlé uhynutí. Pokud již nějaké mrazíky zahradou prošly, nečekejte a muškáty přesuňte do teplejších míst. Při zazimování muškátů se postupně snižuje i zálivka. S klesající teplotou snižujte frekvenci zalévání. Chcete – li rostlinu uložit k „zimnímu spánku“ rozhodně ji nehnojte. Přes zimu by se měla květina zastavit v rozrůstání i dozrávání. Odstraňte poupata, květy, oschlé listy, květy a také rostliny nebo jejich části, které jsou napadené chorobami či škůdci. Provedením těchto činností zabráníte šíření plísní a rostlinu pro další rok posílíte. Následuje stříhání. Vezměte si ostré nůžky a odstraňte všechny letošní výhonky opatrně nad kolénkem. Zachovejte pouze původní větvení.

Po ukončení této fáze uložte rostliny na místo s dostatkem světla, kde se teplota pohybuje mezi 6 – 8 ºC a podlévejte je pouze jednou týdně. Muškáty můžete zazimovat rovněž bez substrátu. Očistěte a sestřihněte kořeny a naskládejte muškáty do květináče. Pak zasypte kořeny rašelinou, pískem nebo pilinami. Přesazování a hnojení rostlin přesuňte až na jaro po ukončení období vegetačního klidu. Zazimování muškátů je jednoduchá a nenáročná práce, se kterou prostě jen musíte začít včas, což znamená v polovině září nebo nejpozději začátkem října. Připravte si své oblíbené rostlinky tak, aby se vaše balkóny či zahrada zaplnili v následujícím roce bohatými a okouzlujícími květy muškátů.

Jak vyrobit domácí plastelínu?

Plastelína je pro děti zajímavý způsob, prostřednictvím kterého můžou plně zapojit fantazii i své kreativní dovednosti. A co si budeme nalhávat, mnohdy i dospělí dokážou při modelování společně s dětmi strávit dlouhé hodiny. Věděli jste, že můžete dětem vytvořit vlastní plastelínu, aniž abyste pro ni museli spěchat do papírnictví nebo výtvarných potřeb?

Zábava na celý den

Plastelínu vyrobíte ze surovin, které máte běžně doma. Jen na vytvoření rozmanitých barevných kreací budete potřebovat potravinářská barviva. Plastelínu vyrobíte smícháním 300 gramů hladké mouky, 150 gramů soli a 2 – 3 polévkových lžic oleje. K těmto surovinám se postupně přidá ještě zhruba 200 ml vody. Pokud se plastelína lepí, přidejte ještě mouku. Do suchého a lehce modelovatelného těsta se přidávají dle libosti a požadované sytosti potravinářská barviva. Díky nim můžete vykouzlit celou škálu veselých barev.

Za zkoušku stojí i jiný, trochu složitější recept. Do hrnce vsypte šálek mouky a soli, zalijte hrnkem vody a 20 ml oleje. Dále přidejte kypřící prášek a lžičku kyseliny borité, kterou seženete v lékárně a ochráníte plastelínu před zahníváním a množením bakterií. Na mírném plameni směs zahřívejte, dokud nezmizí hrudky a vznikne hladká stejnorodá hmota. Tu míchejte, dokud směs nezhoustne do požadovaného tvaru. Potom je potřeba těsto důkladně hnít a válet dokud zcela nevychladne. Těsto si rozdělte na počet kusů podle dostupných potravinových barev. Každý kus zpracujte na kouli, v jejímž středu vyhloubíte důlek a nalijete do něj potravinářské barvivo, které zapracujete opětovným hnětením.

Připravte dětem i sobě odpoledne či víkend plný plastelínového bláznění. Dávka domácí plastelíny vydrží déle než měsíc a navíc můžete vytvořit originální barvy. To už stojí za to vyzkoušet jeden z receptů a rozzářit oči svým ratolestem štěstím, nemyslíte?

Jak vyzvednout MMS od O2?

Návod jak si na internetu vyzvednout MMS od O2:

1. Otevřete stránku O2 MMS Album na adrese mms2.o2album.com
2. Kliknete na „Česky“
3. Do prvního políčka „Vaše telefonní číslo“ zadáte svoje telefonní číslo ve formátu 420720123456
4. Do druhého políčka „Heslo“ zapíšete heslo, které vám přišlo v SMS
5. Kliknete na tlačítko „Příhlásit“

Patchwork – Jak na to?

Velmi oblíbená a populární metoda pro nadšence šití, ale i tapetování. Je to vlastně metoda, kdy skládáte k sobě různé kousky, které vytvoří společně dokonalý a originální celek.

Já jsem osobně zkoušela patchwork z balicího papíru, kdy jsem metodou decoupage zrenovovala staré vestavěné skříně. Protože bydlíme v pronajatém bytě, byla to výborná metoda, jak si levně opatřit nový vzhled skříní a sladit je s interiérem.

Balicí papír s motivem kytek jsem lepila jeden vedle druhého rovnou na nevzhledně vyhlížející výplň dveří. Poté přelakovala průhledným, matným lakem a hotovo. Stejně tak jsem využila patchworkovou metodu při šití přehozu přes postel, a rovněž roletku na okno. Čtverce 20x20cm jsem sešila k sobě. Použila jsem různé matriály, které jsem v domácnosti našla. Staré povlečení, závěsy a ubrusy. Poskládala tak, aby společně ladily barvy a rovněž aby se hodily do celkového interiéru.

Prakticky jsem ušila velký čtverec podle velikosti okna. Druhou stranu jsem podšila, aby byla upravená větším kusem látky. Použila jsem starý závěs. Na horní část jsem našila 30cm dlouhé šňůrky, lze použít i stužky, pokud máte doma v zásobě. S odsazením 10cm od sebe jsem je našila přesně v půlce. Takže na každou stranu zbývalo 15cm.

Dále jsem si připravila dva 80cm dlouhé provázky a ty jsem našila 20cm od krajů, rovněž v půlce.
Kratší provázky slouží k přivázání ke garnýži na mašle, a zbylými dvěma provázky svazuji, pokud chci mít roletku vytaženou. Můžete jí poskládat do harmoniky, srolovat, nebo jen tak ledabyle nakrčit a na mašle přichytit. S přehozem tvoří patchworkovou soupravu do ložnice.

Pokud neumíte šít, můžete požádat kamarádku, nebo sousedku a alespoň jí pomáhat, stříhat čtverce. Společně si dáte kafé nebo víno a proberete, co se kde událo nového. Je to výborný způsob jak si ze starého utvořit nové. Zbavíte se starších zásob, které vám zabíraly místo a obléknete interiér do nového kabátku.

Word 2007: číslování stránek

V tomto článku vám přinášíme návod, jak na číslování stránek v programu Microsoft Word 2007.

Za normálních okolností a při normálním číslování stránek stačí kliknout na pár tlačítek a je hotovo. Konkrétně z nabídky Vložení stačí vybrat položku Číslo stránky. Ale na druhou stranu se vám už určitě někdy stalo, že jste chtěli, nebo jste zrovna potřebovali začít číslovat stránky ve wordu od jiné než první stránky. Ale jak na to?

První, co je nutné udělat, je rozdělit dokument na dva oddíly. Jeden oddíl tvoří to, co nechcete číslovat vůbec a druhý naopak to, co číslováno být má. Rozdělení dokumentu na oddíly provedete tak, že umístíte kurzor tam kde má první oddíl končit a z hlavní nabídky vyberete položku Rozložení stránky, dále Konce a z nabídky Konec oddílů vyberete Další stránka. Nyní je dokument rozdělen na oddíly.

V dalším kroku je nutné vložit číslování stránek. Klikněte tedy na zápatí první stránky druhého oddílu a z hlavní nabídky vyberete možnost Vložení, Číslo stránky. Další krok už je na vás – jedná se o výběr umístění číslování. Nyní přijde velmi důležitý krok, bez kterého vám číslování nebude fungovat jak má. Otevře se vám nová karta – Nástroje záhlaví a zápatí a na ní je oranžovou barvou zvýrazněna možnost Propojit s předchozím. Kliknutím na tuto ikonku deaktivujete tuto funkci, což je vyžadováno. Na stejné kartě klikněte na ikonku Číslo stránky a vyberte Formát číslování stránek. Zde navolte možnost začít od 1.

Když se vrátíte zpět do prvního oddílu, nachází se tam stále číslování. Proto klikněte na zápatí kterékoli stránky v prvním oddíle a otevře se vám již známá karta Nástroje záhlaví a zápatí. Zde klikněte na Číslo stránky a následně zvolte Odebrat čísla stránek.