Archiv pro štítek: rady

Přesazování kaktusů – jak na to?

Přesadit kaktus je možno při dodržování určitých zásad kdykoli. Nejlepší zkušenosti však jsou s jarním přesazováním. Některé druhy se přesazují častěji, jiné jen jednou za mnoho let. Závisí to na velikosti rostliny, druhu substrátu a velikosti a druhu květináče. Při výběru květináčů je potřeba řídit se hlavně charakterem kořenové soustavy kaktusů. Nový květináč by měl být jen o málo větší než předcházející. Jestliže má rostlina dobře vyvinutý řepovitý kořen, sází se do hluboké a úzké nádoby – na rozdíl od kaktusů s jemnými a dlouhými rozvětvenými kořeny. Těm většinou vyhovuje mělká a široká miska. Květináče mohou být hliněné nebo z umělé hmoty. Hliněné květináče jsou porézní a jestliže jsou volně postavené ve skleníku, substrát v nich rychle přesychá. Jsou vhodné k zapuštění do země, rašeliny, písku nebo jiného substrátu, který je na dně pařeniště. Ve sklenících nebo bytových prostorách se používají květináče z umělých hmot. V letních měsících udrží vlhkost kolem kořenů i několik dní, to rostlinám umožní načerpat dostatek vody. Někdy se rostliny sází do plechových misek nebo krabic z umělých hmot. Tento způsob se volí nejčastěji u malých rostlin nebo semenáčků.

Kaktusy určené k přesazování necháme nejdříve dobře proschnout, pak je opatrně vyndáme z květináče. Je třeba prohlédnout kořenový systém a příliš dlouhé nebo poškozené kořeny ořezat. Řezné rány zasychají několik dní a teprve potom se rostliny sází do čerstvého substrátu. Přesazené kaktusy vyžadují částečně zastíněné místo. Po přesazení nikdy nesmí dostat vodu, protože jsou to suchomilné rostliny. V suchém substrátu vytvoří kaktusy tzv. čekací kořeny. Ty začnou po zalití rychle růst a v krátké době doplní v rostlinách zásoby vody. První zálivka po přesazení přijde nejdříve po 14 dnech. Jestliže je chladné počasí, musí se čekat i déle. V případě, že pěstitel nestihl přesadit rostliny v jarním období, je možno to udělat i v létě nebo na podzim. Staré, větší exempláře se dají přesazovat i v zimním období. Ať se přesazuje kdykoli, vždy by měl být substrát suchý. Mokré kořeny se snadno poškodí a četné rány se stávají vstupní branou pro infekci.

Hlavním problémem při přesazování kaktusů není volba správného květináče, ale výběr vhodného substrátu. V zásadě jsou dvě možnosti. Klasické je pěstování v půdním substrátu, často se však používá i minerální substrát. Oba způsoby mají své klady a zápory. Rozhodně by však měly být všechny rostliny zasazené jen do jednoho z obou typů substrátu a zvolený substrát by se neměl měnit. Systém zavlažování je u obou částečně odlišný a návyky, které se získají u jednoho, se budou těžko měnit při náhlé volbě druhého způsobu.

Většina pěstitelů dává přednost půdnímu substrátu. Je to vždy směs složená z více složek. Musí obsahovat základní živiny ve formě solí, které jsou nezbytné pro zdravý růst kaktusů. Důležitá je i reakce půdy ( pH ). Neměla by být ani příliš kyselá ani alkalická, i když v tomto směru mají různé rody odlišné nároky. Kromě vzpomenutých chemických vlastností musí mít půdní směs i vhodné vlastnosti fyzikální. Ty výrazně ovlivňují jednotlivé složky směsi. Půda pro kaktusy musí být především dostatečně propustná a vzdušná. K její přípravě se používá více osvědčených komponentů. Jejich poměr závisí jak na zkušenosti každého pěstitele, tak i na druhu kaktusů, určených k přesazování. Každý zkušený kaktusář má svůj recept, o němž je přesvědčený, že jeho rostlinám nejlépe vyhovuje. Proto je těžké napsat přesný postup na přípravu půdní směsi. Při přípravě směsi je potřeba brát v úvahu i původ, velikost a stavbu těla pěstovaných rostlin. Všeobecně je možné říci, že kaktusy se silnějším řepovitým kořenem vyžadují spíše těžší, jílovitou půdu s menším obsahem minerálních složek. Naopak kaktusy s dlouhými a jemnými kořeny potřebují lehkou, propustnou půdu s vyšším obsahem humusu. Malé rostliny, případně odrostlé semenáčky, se sázejí zásadně do půdy s jemnou strukturou. Větším rostlinám nepřekážejí případné větší hrudky v půdě. Základní složkou půdní směsi je listovka. Je to lehká, vzdušná půda s vysokým obsahem humusu, vznikajícího tlením listí. Staří zkušení kaktusáři tvrdí, že nejlepší bývá v bukových lesích. Je možno použít i hrabanku z jehličnatých lesů. Část směsi může tvořit i ornice nebo běžná půda z trávníku, která však nikdy nesmí být brána z blízkosti silnice. Pravidelnou složkou směsi bývá rašelina. Je chudá na živiny, ale má velmi dobré fyzikální vlastnosti. Půdu zlehčuje a provzdušňuje. Kvalita rašeliny se výrazně mění v závislosti na oblasti, kde se těží. Nejlepší je tmavá, dobře rozložená, zemitá. Někteří pěstitelé přidávají do směsi kompost, případně zetlelý kravský hnůj. Podporují sice rychlejší růst většiny kaktusů, ale bývá to často na úkor přirozeného vzhledu rostlin. Rychle rostoucí kaktusy nemají nikdy tak pěkné trny, na jaké jsme zvyklí u jedinců z přírody. Při neopatrném zalévání může být kompost nebo zetlelý hnůj příčinou hniloby kořenů.

Mimořádně důležitou složkou půdních směsí jsou minerální substráty. Přidávají se na zlepšení propustnosti a struktury směsi. Napodobují se tím podmínky v přírodě. Většina kaktusů roste v suchých polopouštních oblastech s písčitou půdou s podílem štěrku. Do půdní směsi se přidává hrubý říční písek, antuka nebo perlit. Podíl minerální složky je různý, někdy bývá až 50 procent. Nejčastěji se kombinují základní složky – listovka, rašelina a písek – v třetinových poměrech. Tato univerzální kombinace vyhovuje v evropských podmínkách většině kaktusů. Specialisté mění podíl jednotlivých složek podle druhu rostlin. Trochu odlišné nároky než severoamerické kaktusy mají některé jihoamerické druhy, stejně jako kaktusy s listy, případně epifyty. Po přesazení poskytuje půda zpočátku dostatek živin. Časem se však některé vyčerpají a musí se rostlinám dodávat prostřednictvím vhodných hnojiv. Složení půdy se postupně mění i v souvislosti s vodou. Ne vždy je k dispozici měkká dešťová voda. Používáním jen tvrdé vody dochází k postupnému usazování vysrážených solí v půdě, ty zhoršují její fyzikální a chemické vlastnosti. Jakmile koncentrace solí dosáhne neúnosné míry, rostliny se musí znovu přesadit, i když to jejich velikost nevyžaduje.

Druhým způsobem pěstování je sázení rostlin do čistě minerálního substrátu s dodáváním výživných látek hydroponní cestou. Většinou si tento způsob vyberou ti, kdo nemají možnost sehnat kvalitní zeminu do půdních směsí. Často jsou to kaktusáři ve větších městech. Hydroponní způsob pěstování se dobře osvědčil u mnohých pokojových rostlin. Kořeny kaktusů není vhodné ponořit přímo do vodního roztoku, na jejich upevnění se používá inertní minerální substrát. Neobsahuje žádné živiny, proto jsou rostliny odkázány na jejich přísun z výživných roztoků umělých hnojiv. Používání hnojiv je tedy úplně jiné než při pěstování v půdním substrátu. Návod na hydroponní pěstování je připojený ke každému průmyslově vyráběnému hnojivu. První zálivku na jaře je dobré udělat čistou vodou, v dalších zálivkách se zvyšuje podíl hnojiva – až k doporučené koncentraci v období maximálního růstu. Jako minerální substrát pro hydroponické pěstování se osvědčily různé materiály, které nejsou ve vodě rozpustné a ani nemění pH či chemické složení živného roztoku. Nejčastěji se používá antuka, říční křemičitý písek, perlit nebo některé materiály k tomu účelu komerčně vyráběné.

Údržba kožených sedaček – rady a tipy

Jak na údržbu kožené sedačky? Kožené sedačky tvoří dominantní prvky interiéru. Obývací pokoje s koženou sedačkou se chlubí elegantním a okouzlujícím designem, který dokáže oslovit široké okolí. Není proto divu, že stále patří k velice oblíbeným typům sedaček, přestože jejich užívání přináší větší a důkladnější péči. Pokud se i vy rozhodujete pro koupi kožené sedačky nebo ji doma máte a údržba se hlásí o slovo, podívejte se na pár tipů, které jsme pro vás přichystali.

Kůže jako citlivý materiál

Pokud jste se rozhodli zakoupit si koženou sedačku, důkladně si promyslete, kam ji umístíte. Kůže je citlivý materiál, který může své vlastnosti i podobu ztratit vlivem mnoha faktorů. Sedačce rozhodně neprospívá přímé sluneční záření a teplo z blízkého radiátoru, proto neumisťujte sedačku k přímému zdroji tepla ve vzdálenosti menší než 30 cm. Další důležitou věcí, na kterou je potřeba dbát již při samotné údržbě sedačky, jsou čisticí prostředky, které užíváte. Vždy používejte pouze garantované prostředky na kůži a textil a zapomeňte na běžné čisticí prostředky, které by mohly nadělat pořádnou paseku.

Jak často?

Kožené sedačky je vhodné každý týden zbavit prachu např. vyluxováním a otřít vlhčeným ubrouskem určeným k údržbě kožených sedaček nebo suchým flanelem. Minimálně každých šest měsíců je potřeba celou sedačku důkladně očistit přípravky, které jsou určené na kůži. Věnujte zvýšenou pozornost místům, které jsou využívané nejvíce. U sedáků a opěrek se doporučuje provádět údržbu každé čtyři měsíce. Po dokončení čištění je nutné ošetření speciálními emulzemi, přírodními lanoliny nebo vosky zajišťujícími regeneraci a impregnaci kůže. Pravidelná údržba udrží kožené sedačky v elegantní podobě zářící novotou. S dostatečnou péčí se vyvarujete vzniku nevzhledných skvrn a potlačíte viditelné projevy opotřebení.

Jak se zbavit zápachu z bot?

Zápach z bot je velice nepříjemná záležitost, která vás může dostat do trapných situací. Existují však účinné rady a tipy, které vám se zápachem pomůžou bojovat a také se ho zbavit. Vy už se tak nemusíte stresovat tím, že se po dlouhém dni stráveném v botách máte zout u lékaře nebo na návštěvě. Přestaňte se bát zouvání!

Dejte stop nepříjemným pachům!

Zápach linoucí se z bot a pomalu postupující společně s vámi skrz celým domovem, se stane brzy minulostí! Známá věta „prevence je základ“ platí i v tomto případě. Při koupi dbejte na výběr prodyšné obuvi a kvalitních materiálů. Pokud se vám zpotí nohy nebo se vám do obuvi dostane voda, nezapomeňte boty dobře vysušit. Chození v mokrých botách nastartuje velice intenzivní a otravný zápach a může mít za následek i tvorbu plísní, které samy o sobě mohou nejen svědit a pálit, ale také doslova smrdět!

Pokud je to možné, je dobré boty jednou za čas vyprat a také je střídat. Ponožky a silonky by měly mít savou vrstvu a antibakteriální úpravu, která nohy udrží pěkně voňavé. Důležitou roli hraje rovněž hygiena. Pravidelnou péči o nohy rozhodně nepodceňujte, protože i ta vám pomůže v boji se zápachem z bot. Když už se zápach objeví, jednejte co nejrychleji. Na trhu je řada speciálních sprejů, které by měly účinně zápach pohlcovat a eliminovat jeho tvorbu. Ne vždycky to je ale pravda.

V případě, že vás zklamala chemie, můžete vyzkoušet pár babských rad. Pomoci může nasypání jedlé soli do boty, kterou necháte přes noc působit. Využít můžete rovněž kočičí stelivo, které má za úkol hlavně pohlcovat zápach s kočičích výměšků. Zápach může vymizet i pomocí libečku, který do bot umístíte a necháte působit nebo pomocí roztoku vody, octa a citrónové šťávy, který do bot rozprášíte a necháte je pořádně vyschnout. Citrón můžete také nakrájet na plátky a vložit jej na noc do bot. Za zkoušku stojí i nákup ponožek s obsahem stříbra, které pachy výrazně eliminuje. Vyzkoušejte jednoduché tipy, které vás zbaví zápachu i trapných situací.

Jak vybrat kvalitní spacák

Volné chvíle strávené kempováním, stanováním nebo delšími túrami, patří k úžasným zážitkům. Abyste však nenadávali na matku přírodu a dosyta si užili každou chvíli v okouzlujícím prostředí přírody a vydatný spánek mnohdy pod širým nebem, je nutné zakoupit kvalitní spacák. Spánek by neměl být rušen zimou a pocitem chladu. Naopak by vám měl zajistit dostatečný komfort a tedy vstávání s energií a úsměvem.

Vybírejte podle parametrů

Při výběru spacáku by se každý měl zaměřit na základní vlastnosti spacáku a vlastní požadavky resp. nároky, které na vás budou kladeny okolím.

Ke stěžejním faktorům patří teplotní určení, které ve své podstatě představuje také izolační vlastnosti spacáku. Na etiketách se setkáte s celkem čtyřmi teplotami, které určují horní extrém, komfortní teplotu, limitní teplotu a dolní extrém. Nejdůležitější z těchto čtyř údajů je komfortní teplota, která vlastně říká, při jaké nejnižší teplotě váš spánek nebude obtěžovat plíživá zima. Horko ve spacáku vyřešíte otevřením zipu, zimu už ale tak jednoduše nevyženete a na to při výběru spacáku nezapomínejte.

Spacák může mít rovněž více tvarů. Základní tvar neboli přikrývkový jde pohodlně rozepnout a změnit jej na deku. Tento typ je vhodný do pohodlných podmínek a teplotně příznivých lokalit. Mumiový tvar je již navržen s ohledem na optimalizaci vyhřívaného prostoru, kdy jsou dokonale chráněny všechny části těla. Pokud se chystáte do hor, pak můžete mít spacák bez zipu. Ti, kteří by se bez odvětrávání neobešli, musí vybrat spacák se zipem.

Spacáky jsou ve většině plněny syntetickými vlákny, které jsou odolné proti plísním a vydrží být delší dobu ve vlhkém prostředí. Vlastnosti jednotlivých typů se od sebe navzájem liší. Vybrat byste měli takový, který je odolný proti sléhávání a udrží velký objem vzduchu. Spacáky z peří, které mají nejlepší izolační vlastnosti, jsou vhodné do hor, kde nejsou ve styku s vlhkostí. Užijte si dobrodružství v přírodě a nezapomeňte si přibalit kvalitní spacák!

Jak správně prát povlečení?

Rady a tipy, jak prát povlečení

Nadýchané polštáře a peřiny, příjemná vůně a spaní jako v bavlnce patří k úžasným pocitům, které vedou k dokonalému odpočinku. Máte-li pocit, že se vám nedaří mít postel plnou voňavých a na dotek příjemných polštářů a peřin, pak zřejmě děláte chybu při praní ložního povlečení. Jak tedy správně prát povlečení, aby vaše postel připomínala ráj na zemi?

Čistota – půl zdraví

Pravidelné praní ložního povlečení není důležité jen kvůli vyprchané vůni aviváže, ale hlavně proto, že se povlečení stává domovem různých roztočů a mikrobů, které mají negativní vliv na vaše zdraví. Prát by se tedy mělo minimálně jednou měsíčně, ideálně dvakrát až čtyřikrát.

Praní povlečení není žádná věda, nicméně pár rad a tipů, jak zachovat jasné barvy a zbytečně nesnižovat životnost povlečení, se vždycky hodí. Povlečení rozdělujte pokud možno podle barev. Barevné perte v pracím prostředku určeném pro barevné prádlo, nikdy ne v prostředcích určených pro bílé prádlo. Ty obsahují rozjasňující látky, které napomáhají blednutí barevného prádla. Povlečení by se mělo prát na 60 ºC, protože při této teplotě dochází k ničení roztočů a mikrobů. Nicméně ne všechny materiály snesou takovou teplotu, a proto dbejte především na doporučení, která najdete na štítku ložního prádla. Štítky jsou nezbytné také proto, abyste věděli, zda povlečení můžete sušit v sušičce nebo žehlit. Před praním můžete povlečení obrátit naruby a tím ochránit barvy a usnadnit si následné navlékání na peřinu a polštáře.

Pračku nikdy nepřeplňujte! Prádlo potřebuje prostor proto, aby se špína do něj nevracela zpět. Povlečení můžete sušit v sušičce a také klasickým pověšením tak, že nezavěšujete za rohy, ale povlečení pověsíte přes šňůry. Pokud povlečení žehlíte, pak jej žehlete mírně vlhké čímž se vyhnete zbytečnému vysušování tkaniny. Mějte vaše povlečení krásně měkké a voňavé díky dodržování jednoduchých rad. A jak udržet voňavé ložní prádlo co nejdéle? Některým hospodyňkám se osvědčily kvalitní aviváže, jiné zase upřednostňují speciální kosmetické spreje určené přímo na povlečení.

Pravidla pro vrácení zboží bez udání důvodu – jak postupovat

Vrácení zboží bez udání důvodu

Vrácení zboží, které jste zakoupili a neplní svou funkci nebo je poškozené či nevyhovuje vašim představám, je často velkým problémem. Nikdy není od věci věnovat čas přečtení obchodních podmínek, se kterými většina kupujících souhlasí bez toho, aniž by se s nimi seznámili. Existují však pravidla, která vrácení zboží umožňují a to samozřejmě bez udání důvodu.

Nákup přes internet

Pokud je zboží zakoupeno prostřednictvím internetového obchodu, teleshoppingu nebo telefonicky, pak má kupující právo zboží vrátit bez udání důvodu do 14 dní. Jelikož je tato možnost plně zakotvena v Občanském zákoníku § 53 odst. 7, bez ohledu na informace uvedené v obchodních podmínkách nebo webu, má na ní kupující plné právo. Zboží musí být nepoužívané a v původním obalu. Lhůta 14 dní začíná běžet první den po doručení nebo převzetí zboží a počítají se do ní všechny kalendářní dny. Pokud lhůta končí o víkendu, je možné zboží vrátit první následující pracovní den, tedy zpravidla pondělí.

Přesná citace z Občanského zákoníku zní:

„Byla-li smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do 14 dnů od převzetí plnění. V případě, že dodavatel nepředal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem podle ustanovení odstavců 4 a 6, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění. Jestliže však jsou informace řádně předány v jejím průběhu, dochází k ukončení tříměsíční lhůty a počíná od té doby běžet lhůta čtrnáctidenní.“

Zboží zakoupené v kamenném obchodě

V tomto případě, kdy si zboží můžete vyzkoušet a prohlédnout, neexistuje možnost na vrácení zboží. Je pouze na prodejci, zda vám zboží vymění. V případě, že prodejce slibuje možnost vrácení nebo výměny, nespoléhejte na ústní slib a nechte si takovou informaci potvrdit písemně. Velká obchodní centra a značkové kamenné prodejny se snaží vyhovět zákazníkům a nalákat je především v době vánočních svátků na neomezené podmínky, které zahrnují rovněž výměnu zboží či vrácení peněz. Zboží si proto před odnesením domů řádně vyzkoušejte, prohlédněte a nezapomeňte na účtenku, která mnohdy platí jako záruční list.

Jak se zbavit blech v bytě?

Blechy v bytě – jak se jich zbavit?

Domácí mazlíčci jako psi a kočky, přinášejí do domova nejen radost, ale občas také starost v podobě blech nebo klíšťat. Není pravdou, že blechy se nepřenášejí na člověka. Naopak můžou se stát otravným problémem a členové domácnosti se pak potýkají s nepříjemnými kousanci. Drobní paraziti navíc mohou být přenašeči boreliózy, pneumokoků, tularémie, parazitických červů nebo encefalitidy. Blechy dorůstají do velikosti 1-6 mm a jejich typickým znakem je zploštělé tělo. Malé potvůrky, které jsou ukryté v kožichu vašich miláčků, můžou v domácnosti nadělat pořádnou paseku!

Pravidelný úklid jako prevence

Aby se blechy do bytu vůbec nedostaly, je vhodné zakoupit pejskům nebo kočkám obojky proti parazitům, popřípadě požádat veterináře o účinné sérum v pipetách, které se zvířatům aplikuje v oblasti krku a lopatek a účinku v řádu měsíců. V případě, že již došlo k přemnožení blech a zamoření domácnosti, pak je nutné velice rychle začít s jejich likvidací. Blechy se nachází všude opravdu všude, nejvíce se jim však daří přežít v koberci, matraci, podložkách, pohovkách, ložním prádle nebo ve skříni plné oblečení.

Pomoci může důkladný úklid. Časté luxování je nutno provádět na celé podlaze včetně různých koutů a škvír. Důležité je rovněž pravidelné praní a omytí celé domácnosti horkou vodou. K dostání jsou rovněž speciální chemické přípravky, které jsou vhodné k použití na koberce, tkaniny, pohovky, matrace a další materiály. Domácnost je nutné celou vystříkat a následně postřik opakovat po týdnu. Tato varianta likvidace blech je bezesporu nejúčinnější a již po 2 hodinách nezávadná i pro malé děti. Při úklidu nezapomeňte na pelíšky vašich čtyřnohých kamarádů.

K likvidaci blech je rovněž možné obrátit se na odborníky. Ti taktéž za pomoci postřiků či speciálních aerosolů byt kompletně vyčistí. I když je problém s blechami dosti nepříjemnou záležitostí, výhodou například oproti štěnicím, je jejich jednoduchá likvidace, kterou každý zvládne sám.

Jak se zbavit škytání?

Znáte ten pocit, kdy začnete škytat a první co vás napadne, kdo na vás asi v tu chvíli myslí? Škytání můžeme popsat jako stahy bránice, které jsou vyvolány podrážděním bráničních nervů nebo mozkových center. Škytavka se objevuje náhle a bez příznaků. Intenzivnější škytání může provázet menší bolest, což způsobuje rychlé nasátí vzduchu do plic. Při průchodu vzduchu hrtanem dochází k rychlému uzavření příklopky, což se navenek projeví charakteristickým zvukem škytání.

Příčiny:

– dehydratace,
– pití sycených nápojů,
– rychlé stravování,
– pálení žáhy,
– alkohol,
– nedostatek vitamínů.

Léčba:

Jen v případě dlouhodobé škytavky trvající déle než jeden den, je potřeba ji léčit za pomoci lékaře, protože může být příčinou jiného a závažnějšího onemocnění například plic, srdce, jícnu, diabetes, břicha nebo nádorů. Většinou má škytání několikaminutový průběh a pomůže domácí léčba.

Existuje několik rad a tipů a u každého zabírají individuálně. Najdou se ovšem takoví, u kterých domácí rady zkrátka nepůsobí vůbec. Snad nejčastější radou u škytání je zadržení dechu, třeba i opakovaně. Nedostatek kyslíku zvětší objem oxidu uhličitého v plicích, což má za následek povolení bránice. Dalším způsobem, jak se zbavit škytavky, je protažení těla, hlavy a končetin. Protahování musí být pomalé a správně prodýchané.

Škytavku může zastavit sousto něčeho kyselého nebo hořkého jako jsou kousky citrónu, lžička octa nebo hořčice. Účinná pomoc proti škytavce také může být pozvolné rozpouštění kostky cukru v ústech nebo pití mátového čaje. Pijte po menších doušcích a nejlépe přes brčko, takto je snižován tlak v hrudníku. Pomoci může úder mezi lopatky, plácnutí po zádech, vylekání nebo změna frekvence dýchání či polohy. K léčbě škytavky se používají také sáčky s ledem, které se přikládají za krk. Škytavka u novorozenců a kojenců je způsobena stravou a polykání vzduchu.  V tomto případě pomůže odříhnutí a způsob kojení či krmení z láhve, při kterém dítě saje minimum vzduchu.